28. Listopad

Den, kdy byla v Osvětimi naposledy použita plynová komora

Druhá světová válka byla sama o sobě strašná, ale největší zvěrstva se odehrávala v německých koncentračních táborech. A vůbec nejstrašnějším z nich byl koncentrační a vyhlazovací tábor v polské Osvětimi. Ten byl zřízen v roce 1940 a o tři roky později byl nedaleko vybudován rozsáhlý komplex Březinka, který se stal doslovnou továrnou na smrt. Během jednoho dne bylo možné v nově vybudovaných pecích spálit neskutečných 4 400 lidských těl! A když ani všechna krematoria v celém komplexu nebyla schopna spálit všechny usmrcené oběti, tak byly využívány tzv. kremační jámy, kde se vrstvila těla společně s hořlavým materiálem a tímto způsobem se údajně dalo zlikvidovat i 20 000 těl denně.

K usmrcování lidí bylo využíváno Cyklonu B, tedy prášku, který byl původně určen k odvšivování uniforem. Z transportů byli vždy vybráni práceschopní jedinci a ostatní čekala cesta do plynových komor. V zájmu zachování klidu jim ale bylo řečeno, že jdou do sprch, což si také do poslední chvíle i mysleli. Jenže místo vody byl do místnosti vhozen zmiňovaný Cyklon B a do deseti minut byli všichni mrtví. Pak následovalo jejich ostříhání, zbavení cenností včetně zlatých zubů a spálení v krematoriích.

Během existence tábora Osvětim – Březinka zde nalezlo smrt přibližně 1,3 milionu osob. Poslední z nich byli v plynových komorách usmrceni 28. listopadu 1944.

Pokud si chcete přečíst autentické zážitky z Osvětimi nebo se dozvědět více o táboře samotném, můžete si vybrat z doporučovaných knih:

A přesto říci životu ano – Viktor Emil Frankl

Autor se ve své knize zabývá různými fázemi života vězně koncentračního tábora, které popisuje a nazírá pohledem lékaře a psychologa. Věnuje se tak postupně nástupu do tábora, „všednímu životu“, který provází apatie k sobě samému i k okolí a následně pak i psychickému stavu po osvobození tábora, které ne vždy přináší očekávané štěstí a úlevu.

Druhou část knihy pak tvoří divadelní hra, ve které známí filozofové Socrates, Kant a Spinoza reflektují autorovy zážitky z Osvětimi.

 

Osvětim – Laurence Rees

Kniha pojednává o nejhrůznějším koncentračním táboře, který byl zřízen během Druhé světové války. Při psaní autor čerpal z nově zpřístupněných dokumentů ruských archivů, které často zpochybňují dříve používané argumenty. Na povrch vyplouvají detaily o dění v táboře, například o nevěstinci a korupci, která i na takovém místě fungovala.