Zuzana Chlupová

První a kompletně přečtenou knihou byly Pohádky z pařezové chaloupky Křemílka a Vochomůrky, které jsem pořádně oplakala. Nutno podotknout, že dojetím to nebylo. Ke čtení jsem si hledala cestu, radost z něj mi, jako mnohým, přičaroval až Harry Potter, kterého jsem si nejednou četla potají do půlnoci při malém světýlku svého budíku. Potají dnes sice už nečtu, nicméně zvyk „nočního čtení“, knihy o Harry Potterovi i budík mám dodnes. Můj čtenářský vkus se asi nejvýrazněji formoval na střední škole, kdy jsem našla zalíbení v doporučované literatuře. Proto i dnes mám ráda především klasickou literaturu. V kontrastu k tomu miluji také pohádky, zejména ale ty starší. Asi proto není divu, že mám také ráda příběhy z per dvou nejvýznamnějších představitelů Inklings. V mé knihovničce tak po boku Zolovy Nany, Shakespearova Hamleta, Zamjatinova D-503, „sedí“ například Peter Pan Jamese Barrieho a Alenka Lewise Carrolla.

Ze současné literatury mám ráda především literaturu naučnou, ale také například knihy od Neila Gaimana. Přečtu si ráda to, co mě zajímá, rozšiřuje obzory, nabízí prostor pro vlastní přemýšlení a obsahem nejsou instantní moudra pro život, či to není dle vlastního soudu jiným způsobem úplně blbé. Jsem člověkem, který se dokáže do krve pohádat o charakteristikách pohádky či o všeobecně známých literárních mýtech, např. toho o vlně sebevražd na popud Goethova Utrpení mladého Werthera či Wildeho autorství obskurních anonymních děl.